Naposledy v tomto roce se na vás budeme těšit v neděli 22.12. Příští rok otevíráme 17.1.2025. Přejeme poklidné Vánoce!
Kostel a sloup Nejsvětější Trojice ve Valči
Kostel postaven Rossou 1719–1728, obnoven 2009–2011, sloup navrhnut Kaňkou a vytvořen Braunovou dílnou 1727–1728.
1719–1728
Stavba zámeckého kostela byla plánována již od roku 1710 v závěti hraběte Jana Kryštofa Kagera ze Štampachu. V té se uvádí, že si hrabě přeje být pohřben v kryptě nově postaveného kostela Nejsvětější Trojice. Zároveň v ní zavazuje své dědice, aby kostel dokončili podle původních plánů. Závazek splnila rok po jeho smrti manželka Kateřina Terezie, která roku 1719 položila základní kámen. Se stavbou kostela pokračovala až do své smrti 4. června 1721. Stavbu kostela dokončuje roku 1728 synovec Jana Kryštofa Kagera ze Štampachu Jan Ferdinang Kager z Globenu.
Stavitelem tohoto výjimečného barokního díla byl italský architekt Giovanni Antonio Biano Rossa, který ve Valči působil v letech 1701–1732. Fresky v interiéru kostela vytvořil místní malířský mistr Brandt. Oltářní obrazy jsou dílem malíře Franze Hagena. Do zvonice byly v září 1728 zavěšeny dva zvony vyrobené v Praze Antonem Schönfeldem. Barokní varhany v interiéru kostela pocházejí z dílny pražského varhanáře Leopolda Spiegela.
Kostel byl slavnostně vysvěcen 16. prosince 1728 vikářem Christophem Pergerem. Při té příležitosti daroval hrabě kostelu zlatou monstranci vysázenou brilianty, dále pak kalichy, svícny a mešní roucha. Prvním kaplanem tohoto kostela byl Stanislav Steininger.
Stavba je 24 metrů dlouhá, přes 11 m široká a do kopule je výška 12 m. Tloušťka zdí je 2 metry. Loď kostela je obdélníková zakončená pětistranným presbyteriem – oltářním prostorem. Hlavní prostor je oválného půdorysu sklenutý eliptickou kupolí s lucernou. Po stranách presbytáře kostel zdobí dvě věže. Průčelí kostela člení polosloupy, nad hlavním vchodem je vysoké okno vedoucí na kůr s varhanami, nad ním je v nice umístěna socha Panny Marie s Ježíškem. Po jejích stranách na rozích kostela jsou umístěny sochy svatého Josefa a Vavřince. K východní straně kostela byl majitelem panství Franzem Korb von Weidenheim v roce 1840 přistavěn klasicistní vstupní portikus do hrobky. Hrobka s postranním vstupem byla původně určena pro rodinu Korbů. Po stranách vchodu podepírají strop dva dórské sloupy, nad dveřmi je plastický erb rodů Thurn – Valsassina a Tacoli, což byli následující majitelé valečského panství.
V nárožních pilastrech lodi vně oltářního prostoru jsou v nikách ozdobených mušlemi sochy svatého Jana Křtitele a Sebastiana. Mezi oběma věžemi nad presbytářem je tvarovaný štít s archandělem Michaelem na špici. Západní průčelí kostela zdobí sousoší Nejsvětější Trojice, socha Panny Marie se dvěma anděly a dvěma světci. Autorství soch je připisováno dílně známého barokního sochaře M. B. Brauna.
V období 2009–2011 byl kostel obnoven z grantu FM/EHP Norska. Projekt zahrnoval obnovu fasád, truhlářských výplní, rozsáhlou sanaci havárie krovu kopule, opravu vnitřních omítek a podlah, sanaci a odvětrání hrobky, restaurování figurálních maleb interiéru a dekorativních maleb ve vstupní kapli hrobky, restaurování vitráží, restaurování sochařské výzdoby fasád kostela a restaurování architektury a sochařské výzdoby sloupu Nejsvětější Trojice včetně návratu soch z dílny M. B. Brauna z depozitáře kláštera v Kladrubech. Z úspor v provedených tendrech v rozsahu 3,5 milionu Kč donátor schválil navíc realizovat restaurování oltářů, zpovědnice a kazatelny poškozených dřevomorkou.
Sloup Nejsvětější Trojice
1728, vysvěcen 1730
Spodní část sloupu zdobí plastiky zemských patronů sv. Ludmily, sv. Vojtěch a sv. Prokopa; ve střední části je Panna Marie, sv. Vít, sv. Václav a sv. Jan Nepomucký. Nejvyšší část sloupu představuje Svatou Trojici, tedy Otce – Boha, syna Ježíše Krista a Ducha svatého, který je znázorněn holubicí.
sv. Ludmila
Česká kněžna, manželka Bořivoje I., babička knížete Václava – patrona českých zemí. Zemřela 15. září 921 na hradišti Tetín údajně zavražděna snachou Drahomírou, manželkou mladšího syna Vratislava. Dle mínění historiků ji Drahomíra uškrtila jejím vlastním šálem, ten se později stává symbolem svaté Ludmily. Pohřbena byla v bazilice sv. Jiří.
sv. Vojtěch
Z rodu Slavníkovců. Byl druhým pražským biskupem a jako takový vystupoval proti některým "nekřesťanským" jevům v tehdejší společnosti – obchodování s otroky, kněžská manželství, alkoholismus a další. Zemřel v roce 997 mučednickou smrtí, když působil jako misionář mezi pohanskými Prusy. Od 11. století byl pokládán za druhého patrona české země hned po sv. Václavovi. Svatořečen byl v roce 999. Jeho ostatky jsou uloženy na Pražském hradě.
sv. Prokop
Jeden z českých zemských patronů, kněz a zakladatel Sázavského kláštera. Později žil jako poustevník v lesích, kde obdělával půdu. Legenda praví, že ho lidé viděli orat s ďáblem zapřaženým místo pluhu – se spoutaným ďáblem u nohou proto bývá zobrazován nejčastěji. Jako první Čech byl prohlášen za svatého přímo papežem Inocencem III. Jeho ostatky jsou uloženy v kostele Všech svatých na Pražském hradě.
sv. Vít
Světec ze Sicílie, který byl popraven ze svou vytrvalost v křesťanské víře (nejprve vařen v kotli s olejem, pak předhozen lvům, nakonec sťat). Jeho hlava je od roku 1355 v Praze ve svatovítském chrámu.
sv. Václav
Český kníže a světec, považován za hlavního patrona české země, dále pak za patrona míru a sládků.
sv. Jan Nepomucký
Další z českých zemských patronů. Kvůli sporům s králem Václavem IV. byl zatčen. Zemřel roku 1393 při mučení, poté byl vhozen do řeky. Za svatého byl prohlášen až v roce 1729. Zobrazován bývá se svatozáří, s křížem a palmovou ratolestí v ruce.
