Theatron v zámeckém parku ve Valči
V letech 2021–2023 byla provedena celková obnova valečského theatronu, který dlouhá desetiletí chátral. Bez tohoto zásahu vážně hrozilo zřícení dalších jeho částí a tím i postupný zánik. Před zahájením a dále v průběhu stavebních prací byl prováděn operativní průzkum a dokumentace, záchranný archeologický průzkum, restaurátorský průzkum a ve stejné době byla Thetronu věnována pozornost i v rámci zpracování stavebněhistorického průzkumu památky zahradního umění – zámeckého parku ve Valči. Díky těmto průzkumům bylo možné prohloubit znalosti o této pozoruhodné stavbě, o jejímž původů a účelu se do značné míry jen spekulovalo. S novými poznatky se můžete seznámit v následujícím textu.
Theatron tvoří podstatnou část jižního svahu parkového pahorku. Nalevo i napravo od Theatronu jsou ve svahu místy lépe, místy hůře dochovány pěšiny vedoucí na vrcholové partie pahorku se systémem koncentrických vodních nádrží, které původně napájely vodní kaskády na východním svahu pahorku.
Theatron je terasovitá stavba postavená převážně z kamenného neomítaného zdiva ve třech výškových úrovních. Každá úroveň zdiva se skládá z několika stěn, které na sebe navazují v odlišných úhlech, čímž tvoří půdorysně komplikovanou a (zdá se) nepravidelnou kompozici, která se obloukovitě zařezává do jižního svahu pahorku. Nejnižší úroveň (I. etáž) tvoří 13 stěn. Předěly mezi jednotlivými stěnami jsou řešeny hrubě zděnými rohovými a koutovými pilastry. Ve 3., 5., 7. a 9. stěně (od západu) jsou niky s cihelnými záklenky. Prostřední úroveň (II. etáž) se skládá z 9 stěn, oddělených pilastry shodných proporcí jako o úroveň níže. Ve 2. až 8. stěně (od západu) je umístěno celkem 7 nik s cihelnými záklenky. Nejvyšší úroveň (III. etáž) se skládá z 9 stěn bez nik, oddělených pilastry, které mají oproti nejnižší a střední úrovni odlišný charakter – nepůsobí grottovým dojmem, mají mnohem hladší a vyrovnaný líc s velkým podílem pálených cihel.
Prostranství před Theatronem tvoří uměle srovnaná plocha tvaru kruhu o poloměru 27 m, který je protnut obdélníkem ve směru hlavní osy. Na protějším konci této plochy, tedy 54 m jižně od Theatronu, stojí pomník hraběte Františka Antonína Sporcka z roku 1733. Středem této plochy prochází hlavní kompoziční osa zdejšího parku ve směru přibližně východ – západ. Na východním konci je střed západního průčelí zámku a západním směrem prochází středem iluzivních bran, které vymezují hranici barokního parku a pokračuje lesním průsekem na vrchol kopce Neuhaus, přímo na východní stěnu stejnojmenné ruiny. V širším měřítku tato osa spojuje vrchol Neuhausu s 6 km východním směrem vzdáleným vrcholem Skytalského vrchu.

Materiály použité ve stavbě:
Theatron je postaven vesměs z kamenného zdiva, místy doplněného pálenými cihlami. Výhradně z pálených cihel jsou vyzděny záklenky nik I. a II. etáže. Líc zdiva je velmi hrubý, evokující grottové zdivo. Doplněné je úlomky pálených cihel, tašek a prejzů, ale i četnými fragmenty terakotových a pískovcových plastik. U těchto fragmentů jsou rozpoznatelné zdobné prvky v podobě různých akantů, ale rovněž torza figurálních plastik. Podstatnou skupinu pak tvoří figurální plastiky, které byly do zdiva úmyslně zakomponovány. U nich převažuje terakota, menší část je z pískovce. Koruny zdiva jsou kryty prejzy kladenými do malty, v jednom případě zdi s velkým sklonem je koruna kryta pálenými cihlami.
V rámci průzkumných prací bylo zadáno zpracování inventarizace historického zdiva za účelem zmapování jednotlivých horninových typů, které byly pro stavbu theatronu v minulosti použity. Ve stavebním materiálu historických zdí theatronu převažují jednoznačně 2 typy hornin. Na III. a částečně i na II. etáži to je místní tmavá čedičová hornina, tzv. tefrit (tmavě šedý až černý, s vyrostlicemi minerálů v základní hmotě). Na I. etáži theatronu naopak výrazně převažuje světlá hornina sedimentárního původu – paleogénní křemitý pískovec až křemenec (žlutošedý až světle šedý, místy až narezavělý). Často se v historických zdech nacházejí také křemencové krusty, anebo železité pískovce. Tento materiál byl pravděpodobně dovezen z blízkého okolí východně od obce Valeč či až z Mlýneckého lesa a může se jednat i o kamenné snosy z polí.
Na II. etáži jsou výše uvedené převažující typy vulkanických i sedimentárních hornin zastoupeny relativně rovnoměrně. Na plošině mezi I. a II. etáží bylo při rekonstrukčních stavebních pracích obnaženo přirozené horninové podloží silněji navětralých tefritů (žlutošedé odstíny barev s černými vyrostlicemi augitu). Tato hornina se ve 2 ks nachází též pod tímto výchozem v sektoru I.A.
Z horninových zvláštností, resp. zajímavostí, byly v historických zdech theatronu na zámku Valeč zjištěny následující typy hornin či minerálů:
- sopečné tufy, v nichž byl ojediněle zjištěn také polodrahokam jaspis nebo povlaky opálu (sektor II.I).
- železité pískovce (tzv. „železňáky“) až slepence karbonského stáří (sektory I.L a II.J).
Byl pozorován drobný rozdíl ve zdící maltě. Na zadní část a jádro zdiva byla použita o něco hrubší a více do žluta zbarvená malta. Na předním líci zdiva byla použita malta o něco jemnější, světlejší a s patrnými tmavými zrnky čediče.
Co se týče povrchových úprav, zdivo theatronu je a zřejmě vždy bylo neomítané. Stopy povrchových úprav byly sledovány pouze na plastikách, u nichž je ovšem předpoklad, že umístění ve zdivu theatronu je druhotné.

Stavební historie objektu:
Průzkumem nebyl jednoznačně prokázán složitější stavebněhistorický vývoj theatronu jako celku. Jistá stratigrafická posloupnost poukazuje spíše na pracovní postupy při samotné výstavbě a následně při drobnějších opravách v celém průběhu existence stavby. Dochovaná stavba theatronu se tak jako celek zdá být výsledkem jednotného, přesně daného konceptu. Tuto teorii podporuje samotné architektonické řešení celé stavby. Ve všech etážích se uplatňuje zdivo shodného charakteru, a to jak po stránce materiálové, tak i dle způsobu zdění. Rozdíl je pouze v rozsahu jednoho ze dvou použitých typů zdiva, respektive typů lícového zdiva na dané etáži. Na stavbě theatronu se uplatňují dva typy zdiva – kamenné s velmi hrubým lícem grottového charkteru a převážně kamenné s rovným lícem. Hrubé (grottové) zdivo se uplatňuje jako lícové v plochách stěn a na lemech pilastrů. Zdivo s rovným lícem se naopak vyskytuje uvnitř nik na jejich zadních stěnách, do jisté míry v zrcadlech pilastrů a na pilastrech III. etáže, které jsou bez lemu a je u nich použito větší množství pálených cihel. Nejnižší, tedy I. etáž je rozdělena na třináct stěn, které prolamují pouze čtyři niky. Prostřední, tedy II. etáž je rozdělena na 11 stěn, které prolamuje sedm nik. Nejvyšší, tedy III. etáž je tvořena devíti stěnami bez nik, které jsou odděleny hladkými pilastry. Přestože je na všech etážích použito shodného zdiva, díky odlišnému poměru mezi hladkým a hrubým lícem mohou působit jednotlivé etáže rozdílným dojmem. Jako celek ovšem stavba působí jednotně se zřejmě zamýšlenou gradací, kdy nejnižší patro se zazděnými plastikami hermovek v hrubém zdivu, evokujícím spíše divokou přírodu, přechází do druhé úrovně, která již díky většímu množství nik nabírá podobu stavby, aby se v nejvyšším patře dostaly hrubé plochy stěn do důrazného sevření dominujících pilastrů, které zde navíc získávají jasnou architektonickou formu, oproti hrubým pilastrům v nižších etážích.
Dalším vodítkem podporující hypotézu, že se jedná o novostavbu postavenou v jedné časové etapě, jsou analogické příklady přímo v areálu zámeckého parku. Především to jsou tzv. iluzivní brány na západní hranici parku. Jedná se o důležitý kompoziční prvek, kterým prochází hlavní osa parku, začínající na východě zámkem, procházeje prostranstvím před theatronem skrz iluzivní brány průsekem na vrchol Neuhaus se stejnojmennou, zřejmě uměle vytvořenou ruinou, která se nachází na západním konci osy. Prakticky shodné je řešení pilastrů III. etáže theatronu, zejména krajního III.1 a III.8 a pilastrů iluzivních bran. Pálené cihly použité ve stavbě theatronu jsou shodného formátu jako u cihel iluzivních bran. Jednak to jsou na obou stavbách v primárních pozicích použité cihly o rozměrech 28x15x5 cm (pilastry, záklenky nik), tak i velkoformátové tvarovky, které jsou v případě iluzivních bran použity na korunních římsách a na theatronu byly použity bez uplatnění profilace k vyzdění základového řádku I. etáže a pro završení soklu a pro založení nik II. etáže.
Dle stvebněhistorického průzkumu, který v roce 2009 zpracoval Miroslav Nový, byly iluzivní brány postaveny v jedné časové etapě a jedná se o barokní novostavbu. Vzhledem k absenci přímých pramenů archivní povahy byla datace bran provedena na základě slohové analýzy. Na jejím základě, či lépe vzhledem k určitým znakům (zejména bosáž dříků vysokých pilastrů), které objekt vykazuje, byla výstavba bran zasazena do období prvotních barokních úprav zámecké zahrady, tj. hrubě do roz-mezí let 1695–1712. Výše uvedené znaky odkazují na tradice raně barokních forem. Stavebníkem bran by v takovém případě byl hrabě Jan Kryštof Kager ze Štampachu. Za architekta díla by pak bylo možné označit Francesca Barelliho nebo jeho nástupce Giovanni Antonia Biana Rossu. Italský vliv, který je u stavby zřejmý (mj. odkaz na římské triumfální brány), jen podtrhuje (či spíše nepřímo podporuje) účast původem vlašského architekta.
Na základě výše uvedeného lze vznik stavby theatronu zařadit do stejného období, jako je tomu u iluzivních bran, tedy do první fáze barokních úprav zámecké zahrady za hraběte Jana Kryštofa Kagera ze Štampachu mezi léty 1695–1712. Architektem tak mohl být uvedený Francesco Barelli nebo jeho nástupce Giovanni Antonio Biana Rossa. Jelikož ale není možné se opřít o přímé archivní důkazy, nelze vyloučit, že stavebníkem mohl být až Johann Ferdinand Kager z Globenu, který panství spravoval v letech 1721–1745 a na základě jehož zadání pro valečský areál pracovala dílna Matyáše Bernarda Brauna.
Co se týče funkce stavby, šlo s největší pravděpodobností o tzv. vodní divadlo, takové, která jsou známá z manýristických zahrad v Itálii. Inspirací mohly být jednak vlastní poznatky z cest samotných stavebníků (např. Jan Ferdinand Kager hrabě z Golbenu před rokem 1731 uskutečnil cestu do Loreta a Říma), zkušenosti přítomných architektů pocházejících z Itálie, případně již tehdy dostupná literatura, jako je např. dílo Giovanniho Battisty Faldy z let 1680-1690 Le Fontane delle Ville di Frascati, nel Tusculano (Parte 2), které je zaměřené právě na stavby tohoto typu (nazývány byly Theatre Fountain, či Teatro delle Acque, z čehož zřejmě vychází i označení stavby ve Valči jako theatron, či teatron). K této domněnce vede jednak podobnost s analogickými stavbami v Itálii (Theatro Massimo na ostrově Isolla Bella postavené v roce 1671, vodní divadlo v zahradě u vily Aldobrandin, vodní divadlo u vily Borghese ve Frascati a další) a taktéž archeologickými sondami zjištěná přítomnost dřevěného tlakového vodovodního potrubí při patě samotné stavby a pozůstatek kašny, či fontány, která byla součástí niky ve stěně I.G v nejnižší úrovni theatronu. Jistou spojitost lze hypoteticky předpokládat i s vodními nádržemi nad thetronem a vodními kaskádami na východním svahu pahorku. Úpravy, které následovaly, byly zřejmě pouze drobnější, udržovacího charakteru. Jim lze přičíst opravu korunního zdiva s položením prejzové krytiny, větší opravu lze očekávat u zdiva nad obloukem stěny II.H, které má odlišný charakter od zbytku. To porběhlo s největší pravděpodobností někdy v průběhu 19. století, kdy panství vlastnili Korbové z Weidenheimu (1798–1890). Po roce 1870 měla být Karlem Korbem Ritter von Weidenheim upravována budova zámku a zámecká zahrada. Přesně do této doby zapadá výsadba buků v bezprostředním okolí theatronu a snad i přímo na theatronu. U buků pokácených před thetronem v roce 2021 bylo zjištěno stáří (+/-) 150 let. Zřejmě tehdy také došlo k opravě korun zdiva.

Výzdoba theatronu:
Dalším tématem je výzdoba theatronu. Do zdiva jednotlivých stěn byly zakomponovány zřejmě již v době výstavby četné fragmenty plastik, převážně z terakoty. Ty se vyskytují prakticky ve všech částech theatronu od malých střepů až po větší kusy, u nichž je možné rozpoznat, zda šlo původně o figurální plastiky či zdobné architektonické prvky s rostlinnými motivy. V malé míře jsou do zdiva v druhotné poloze zakomponovány fragmenty pískovcových skulptur a pak tři větší pískovcové figurální plastiky – v I. etáži postava muže v životní velikosti a jedna karyatida a ve III. etáži torzo ženy. Významnou skupinu tvoří (respektive tvořil) soubor terakotových figurálních plastik v životní velikosti, tzv. hermovek. Ty se nacházely výhradně ve stěnách nejnižší, tedy I. etáže. Jejich umístění a počet byl zjištěn na základě průzkumu zdiva a rešerše archivních fotografií, neboť v době průzkumu byly ve zdivu nalezeny pouze tři hermovky ve značně torzálním stavu. V případě dalších byla potvrzena jejich poloha díky otiskům ve zdivu, případně díky dochovaným fragmentům jejich soklů. Celkem jich ve zdivu parteru bylo původně umístěno 17 kusů. Další terakotové plastiky menších rozměrů byly umístěny nad těmito hermovkami. Podoba hermovek je vesměs známá jen díky archivním snímkům a nalezeným fragmentům v suti pod theatronem. Zde vyvstává úkol do budoucna, jehož cílem by mělo být shromáždit a inventarizovat četné fragmenty terakotových plastik, které se krom theatronu nacházejí i v jiných místech zámeckého areálu, shromáždit archivní fotografie a podrobit je uměleckohistorické analýze. Nyní, bez hlubšího poznání širšího kontextu, pouze s přihlédnutím na dosavadní zjištění, lze opatrně vyslovit hypotézu, že většina terakotové výzdoby, která byla na theatronu použita, je staršího data nežli samotná stavba. Spíš, než barokní se předmětné plastiky jeví jako manýristické, a tudíž by mohly souviset s přestavbou původně středověkého hradu na renesanční zámek za Václava Štampacha ze Štampachu, hejtmana žateckého kraje a později emigranta. Je otázkou, zda tato plastická výzdoba byla součástí zámku, nebo nějaké architektury v rámci parku. V theatronu pak mohly být tyto artefakty recyklovány během rozsáhlých stavebních pracích na počátku 18. století. Zdali byla součástí thea-tronu i nějaká další výzdoba zůstává otázkou. Doloženy jsou pouze podstavce sloužící patrně pro nějaké menší plastiky, které byly umístěny na vrcholcích pilastrů I. etáže. Dodnes se na místě dochovaly pouze dva kemnné a dva vyzděné, jeden kompletní, druhý torzálně. Dle archivních fotografií byly i na dalších částech I. etáže. O stavu ve II. a III. etáži chybí informace. Jedinou doloženou plastikou v nikách je madonka v nice stěny II.G, kterou lze ovšem považovat za záležitost 2. poloviny 19. století.

Dispoziční kontext:
Poslední otázkou, která by neměla být opomenuta, je role theatronu v celkovém dispozičním uspořádání zámeckého parku a s tím do jisté míry související dispoziční uspořádání samotné stavby theatronu. K roli theatronu v celkovém uspořádání parku ledacos napoví historická mapová díla spolu s 3D modelem reliéfu získaným pomocí laserového snímání. Theatron se nachází v samém středu zámeckého parku, uprostřed hvězdicové kompozice, jak ji zachycuje první vojenské mapování z 60.-80. let 18. století, tedy v době ohromného zadlužení valečského panství, které zajisté mohlo souviset s velkolepou výstavbou, zachycenou i tímto mapovým dílem. Stavba uprostřed je ovšem symetrická, tak jako by další stavba proporcí shodných s theatronem stála hned naproti jižním směrem. V těchto místech je na 3D modelu reliéfu skutečně zachycena pravidelná terénní anomálie těchto proporcí. Drobná archeologická pásová sonda položená v těchto místech (vedle pomníku F. A. Sporcka) ovšem žádné konstrukce nezjistila. S ohledem na další prvky zachycené tímto mapovým dílem poměrně přesně, nelze tuto záležitost odbýt prostým konstatováním o schematičnosti zaznamenaného. Nabízí se tedy vysvětlení, že ona terénní hrana tvořící protistranu stavbě thetronu, může být pozůstatkem někdejšího živého plotu, který je doložen a znovu obnoven podél hlavní osy vedoucí k iluzivním branám. Co se týče dispozice samotného theatronu a jeho půdorysnému uspořádání, lze uvažovat o dvou variantách. První je, že se jedná o nahodilý půdorys, do jisté míry sledující terén a druhá, že jde o promyšlené dílo, jehož půdorys byl navržen na základě určitých pravidel v kontextu s dalšími stavbami a prvky v zámeckém areálu. Za pravděpodobnější lze považovat druhou možnost. K prověření ovšem bude potřeba provést podrobnější analýzy, které se neobejdou bez přesného zaměření stavby, nyní po rekonstrukci, kdy jsou čitelné všechny její partie, dříve ukryté v suti.

Památkové zhodnocení:
Theatron je nedílnou součástí zámeckého areálu ve Valči, jenž je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek ČR. Jeho památková hodnota spolu celým parkem ovšem ve světle nových zjištění svým významem zcela přesahuje hranice regionu. Tak jak uvádějí Přemysl a Kamila Krejčiříkovi, valečská zahrada je patrně jednou z nejstarších zahrad s theatronem a rozsáhlou výbavou s vodními kaskádami na sever od Alp. Pravděpodobně může být reakcí na některou z italských zahrad například Theatro Massimo z roku 1671 na ostrově Isolla Bella. Výstavba valečské zahrady předchází i zahrady Eremitáže v Bayreuthu nebo blízké Sanspareil (obojí vystavěné po roce 1735). Proslulá umělá grotta vybudovaná Alexandrem Popem byla založena po roce 1720. Valdštejnská zahrada nebo zahrady v Kroměříži se svými grottami spadají do jiného vývojového období. Theatron na Smilkově je pozdější a má jiný význam. Ve vývoji evropského zahradního umění má valečská zahrada unikátní místo díky přenosu unikátního barokního typu theatronu a vodních kaskád na sever od Alp.

 Theatron byl obnoven v letech 2021-2024 za podpory Ministerstva kultury částkou 12 395 675 Kč.

Literatura a prameny:
Anderle, J.: Váleč, zámek, stavebně historický průzkum III. etapa. Říjen 1996.
Bradová, M. – Prekop, F.: Valeč, státní zámek, obnova Theatronu, parc. č. 1, 2/4, Záchranný archeologický výzkum, Nálezová zpráva. 2022.
Hájek, M. – Ouřada, J.: Valeč, Zámecký theatron, Inventarizace historického zdiva. Listopad 2021 - únor 2022.
Horyna, M. – Novosadová, M.: Státní zámek Valeč, hlavní zámecká budova. Stavebněhistorický průzkum. Prosinec 1978.
Chaloupka, J.: Valeč, theatron, operativní průzkum a dokumentace v průběhu celkové rekonstrukce. Říjen 2023.
Krejčiřík, P. – Krejčiříková, K.: SZ Valeč – zpracování stavebně-historického průzkumu památky zahradního umění. Valtice 2021.
Nový, M.: Tzv. Valeč, iluzivní brány v areálu státního zámku. Stavebněhistorický průzkum. září–říjen 2009.
Nový, M. – Nová, E.: Valeč, kočárovna v areálu SZ. Stavebněhistorický průzkum. 2011.
Pechová, J.: Zámecký areál se zahradou na Valči. Barokní podoba a návaznosti na okolní krajinu. Doktorská disertační práce. Září 2004.
Poche, E.: Matyáš Bernard Braun. Praha 1965.
Šantrůčková, M. a kol.: Mapa významných skladebních prvků krajinné úpravy ve Valči. Průhonice 2014.